Johann Gregor Mendel (1822-1884)
Pozdější zakladatel genetiky se začal věnovat včelaření již v dětství, včelařil totiž i jeho otec. Rovněž jednotřídní škola v jeho rodné obci Hynčicích na Kravařsku měla v době, kdy ji Mendel navštěvoval, svůj vlastní včelín. Se včelaři se dostal patrně do styku i na svých studiích ve včelařsky vyspělých městech Litovli, kde navštěvoval jeden rok piaristickou školu, i Opavě, kde absolvoval gymnázium a snad Olomouci, místu jeho univerzitního filozofického studia.
Rozhodující však byl jeho vstup do Augustiánského kláštera na Starém Brně v roce 1843, kde našel pochopeni i podmínky pro včelaření. V klášterní zahradě dal na vlastní náklad vystavět včelín pro 36 včelstev, který osobně ošetřoval i přes časové vytížení vědeckými pokusy a správou kláštera, jehož se stal představeným. Úroveň Mendelova praktického včelařeni byla podle dochovaných pramenů vysoká; využíval všech nejnovějších poznatků. Choval již matky záměrně v oplodňáčcích, tehdy nazývaných „dzierzonské skřínky“, které umožňovaly napravovat slabá včelstva spojováním. Pro silná včelstva upravil i tehdejší spolkový stojan zvětšením vnitřního prostoru na úkor uteplení. Zkonstruoval i vlastni nástavkový úl s odnímatelným dnem. Zimoval i chladným způsobem bez podzimního zužování. Na rozdíl od tehdejšího způsobu zimováni propagoval zimováni ve volné přírodě v úlech bez nadměrného utepleni, pouze s ochranou proti větru. Roční výnosy přes 30 kg a denní přínosy z akátu nad 6 kg nebyly v jeho praxí nijak ojedinělé.
Vedle úspěšně provozované praxe ho ale jako vědce zajímala včela i z biologického hlediska: zkoušel řadu plemen - cyperky, vřesovky, kraňky, italky, a!e i včelu egyptskou a nepohrdl ani náhodně získanou bezžihadlovou jihoamerickou včelou z rodu Trigona. Nešlo mu však o módní a dobově zavádění různých plemen, spíše naopak; hodnotil všechna plemena velmi kriticky a podporoval snahu Živanského bránit neuváženému dovozu cizích matek. V této souvislosti vyslovil vzdálený perspektivní cíl plemenitby u včel - získáním kulturního plemene vědeckým křížením různých ras. To je cíl, který má platnost i dnes a dodnes není dosud uspokojivě vyřešen. Pro tento účel Mendel hodnotil kromě výnosných údajů a rojivosti již také bodavost, rozvoj, energii letu, odolnost i exteriér. V oblasti páření Mendel prokázal, že i přestárlá neoplozená matka (až 25 dní) je schopna spáření, a že dolet trubců přesahuje 5 km.
Mendel se coby botanik zabýval i včelí pastvou. Na vlastni náklad dal osázet tehdy holé jihozápadní svahy Špilberku nenáročnými nektrarodárnými a pylodárnými rostlinami. Mendelova fenologická pozorováni jsou i pro dnešek vzorová. Zajímavá je Mendelova metoda odhadu nektarodárnosti rostlin. Usuzoval na ni podle počtu naletujícich včel a podle doby, po kterou jednotlivé včely sají na jednom kvítku. Kvalitu nektaru pak posuzoval přímo z medných váčků na květech odchycených včel.
Ve věci nemocí včel prodělal Mendel osobní zkušenost s hnilobou plodu, která ho připravila o všechna včelstva. Stal se pak propagátorem metody tlumení hniloby usmrcením včelstev s následnou dezinfekci úlů. Varoval před jakýmkoli léčením nemocných včelstev.
J. G. Mendel přispěl svoji úzkou spoluprací s dr. Živanským k rozkvětu tehdejšího Spolku včelařů, moravských, který platil za největší a nejlépe organizovaný v Evropě. V letech 1870-1872 byl náměstkem starosty spolku, v roce 1877 byl pak zvolen jeho čestným členem. Spolek podporoval i hmotně.
V roce 1965 se konal v Brně zdařilý Mendelovský mezinárodní genetický kongres, bylo zřízeno Mendelovo muzeum, socha Mendela byla vrácena na původní místo. Zásluhou brněnských včelařů byl zrekonstruován i zpustlý Mendelův včelín.