Jaroslav Svoboda (1900-1971)
Rodák z Kutné Hory vystudoval chemicko-technologické inženýrství na Českém vysokém učení v Praze, ve své disertaci se věnoval problematice medů vzniklých přikrmováním. Od roku 1924 působil jako chemik v nově založeném VÚ Dol, po 27 letech praxe převzal řízení ústavu. Koncepční pojetí práce ústavu viděl v úzké součinnosti výzkumu s praxí. Cílem pak byl rozvoj a rozmach včelařství u nás, a to nikoli jenom jako záliby, ale zejména jako nezbytně součásti národního hospodářství. Prospěšnost spatřoval nejen v dostatku včelích produktů, ale zejména v opylovací činnosti, jež je v přírodě nezastupitelná.
Ve své badatelské práci řešil řadu otázek, např. problematiku pylových náhražek, zpracování medu na likéry a medovinu, ale i včelí nemoci. Jako pedagog působil na vysoké škole zemědělské v Praze a Českých Budějovicích (od roku 1966 byl profesorem).
Autor desítek odborných článků a stovek prací popularizačních byl členem řady spolků a zastával posty v mezinárodních organizacích (např. místopředseda mezinárodní včelařské organizace Apimondia).